Pokud bych měl nějak popsat ten zbytek děje, který v knize najdete, tak jde o popis běžného života tří různých mužů a zejména to, co se jim honí v jejich mozcích (…) Ale abych to shrnul a uzavřel: knihu doporučuji všem, kteří nemají problémy s trošku náročnější a dospělejší literaturou a dal bych jí čtyři, možná čtyři a půl hvězdičky z pěti.
Uwaga, uwaga uwaga! Tahle kniha není pro každého. Sice ji mohu s klidným srdcem doporučit ale mám k tomu pár připomínek, které by jste si měli přečíst, než po této knize sáhnete. A pokud si ji pořídíte a nebude se vám líbit, pak neříkejte, že jsem vás nevaroval.
— To, co může některé čtenáře odradit, je to, že kniha víceméně nemá žádný děj. Ale to neznamená, že je špatná. Jen vyžaduje čtenáře, který již má zkušenost s nějakou náročnější knihou. Pokud k takovým čtenářům patříte, pak čtěte dál, pokud jste s takovým druhem literatury neměl, co do činění, pak se možná s touto knihou minete.
— Ale nepředstavujte si, že tato kniha je nějakou literární obdobou nějakého nudného, černobílého, uměleckého filmu v původním znění s titulky, který vysílají před půlnocí na dvojce. Pokud bych měl zůstat u těchto filmových přirovnání, pak bych knihu přirovnal k Jackie Brown od Quentina Tarantina. Prostě stejně kvalitní jako Pulp Fiction ale s jiným rytmem a stylem vyprávění.
— Výhodou této knihy je to, že i když je hodně psychologická a umělecká, tak její jazyk není nijak těžký a autor se nijak přehnaně nepředvádí, jak tomu dost často bývá. Zdobywcy oddechu jsou psány současným a srozumitelným jazykem. Ale autorův jazyk je velmi kultivovaný a košatý, dokáže nacházet zajímavé a neokoukané metafory a každou chvíli si hraje se slovy. Ať už si pohrává s obyčejnými situacemi z běžného života nebo si utahuje z popkulturních odkazů, či syndromů moderního života – vždy vám dokáže pobaveně nadzvednout koutky úst.
— I když si autor hraje se slůvky, tak ještě častěji se dotýká vážných a universálních problémů a otázek. Jako tenká jednotící linka se celou knihou táhne touha po lásce a po někom, pro koho budete jedinečný. Hodně prostoru je zde věnováno i strastem středního věku a jeho krizi. Myslím si, že pokud jste už před nějakým časem odrostli young adult a vampýrům ale ještě nečtete memoáry již mrtvých herců a hereček, v nejednom autorově postřehu se poznáte. A na chvilku si oddychnete, že v tom nejste sami.
— Pokud bych měl nějak popsat ten zbytek děje, který v knize najdete, tak jde o popis běžného života tří různých mužů a zejména to, co se jim honí v jejich mozcích.
— Na druhou stranu, má to, že kniha nemá děj v klasickém slova smyslu, může být její výhoda. Můžete ji číst po pár stránkách, což se může hodit třeba vášnivým a náročným čtenářům a čtenářkám, které bohužel aktuálně nemají téměř žádný čas na čtení. Z této knihy si můžete dopřát jak malé porce, jak na nějaké snobské akci nebo pořádný kus žvance jako na nějaké soutěži jedlíků a nijak nehrozí, že zapomenete nějakou důležitou událost nebo budete plavat v postavách a jejich vztazích.
— Ale abych to shrnul a uzavřel: knihu doporučuji všem, kteří nemají problémy s trošku náročnější a dospělejší literaturou a dal bych jí čtyři, možná čtyři a půl hvězdičky z pěti. Každopádně stále platí varování, že tato kniha není úplně pro každého.
— Děkuji autorovi, Przemysławu Piotrovi Kłosowiczkému za zaslání recenzní kopie a chtěl bych mu poblahopřát k velice podařenému debutu. Pokud takto vysoko postavenou laťku v další knize udrží nebo dokonce překoná, pak bychom o něm mohli ještě slyšet.
Przemysław Piotr Kłosowicz 